BEDŘICH 404

Český hudební projekt

BEDŘICH404

IDENTITY NOT FOUND.

BEDŘICH 404 je český autorský hudební projekt na pomezí současného popu a alternativního rocku. Staví na výrazných textech, chytlavých refrénech a surrealismu všedního dne. Identita zůstává skrytá, emoce ne.

Poslouchej / sleduj

Hlavní vizuál projektu BEDŘICH 404

Diskografie

Písně

Devět vydaných singlů. Každý má vlastní obraz i příběh. U skladeb s připraveným textem ho otevřeš přímo tady.

Obal písně Nahý Bůh
01Vydaný singl

Nahý Bůh

O písni

Satira o tom, jak snadno se z víry stane soubor pravidel a ze soucitu problém. Píseň obrací obvyklé role u nebeské brány.

Obal písně Právo nevědět
02Vydaný singl

Právo nevědět

Jak vznikl námět

Námět vznikl z otázky, co uděláme s věděním minulých generací, když je dnes skoro na dosah. Znát odpověď totiž ještě neznamená chtít ji slyšet.

Obal písně Nosím domů zítřek
03Vydaný singl

Nosím domů zítřek

O písni

Příběh člověka, který buduje lepší budoucnost pro své blízké, až mu začne unikat dnešek strávený s nimi.

Číst text písně
Včera stačil klíč od bytu, dnes jím odemykám svět. Každé ráno hledám cestu, která vede zase vpřed. Když přede mnou vyroste zeď, udělám v ní vlastní vchod. A z těch cihel, co mi zbydou, postavím si další schod. Za každými dveřmi čeká další chodba, další cíl. V tomhle domě není pokoj, ve kterém bych klidně žil. Nosím domů zítřek, dneska stavím svět. Ještě jedno patro, ještě o krok vpřed. Dnešek nechám stranou, zítra budu blíž. Jednou bude všechno, všechno o čem sníš. Cizím oknům dávám světlo, naše lampa drží stráž. Na lednici stárnou léta, která nikam neschováš. U prostřeného stolu chladne čaj a čeká sám. Na mém místě sedí ticho. Já jsem všude. Jen ne tam. Vždyť to všechno dělám pro vás, doma jsem jen skoro host. Jen mi nikdo nedal vědět — kolik zítřků bude dost? Nosím domů zítřek, dneska stavím svět. Ještě jedno patro, ještě o krok vpřed. Dnešek nechám stranou, zítra budu blíž. Jednou bude všechno, všechno o čem sníš. Nejsem pryč, jen nejsem doma. Neztrácím vás, jenom čas. Všechno dělám pro budoucnost, která běží mimo nás. Každý večer zítřek slíbím, ráno řeknu: „Jindy zas.“ Člověk nemusí nic ztratit. Stačí na to nemít čas. Jednou výtah sjede dolů, nebude už kam výš jít. V kapse zůstanou mi klíče od života, co měl jsem žít. Až se jednou domů vrátím, co když budu stát už sám? Co když domov, který stavím, nebude už ten, co znám? Nosím domů zítřek, dneska stavím svět. Ještě jedno patro, ještě o krok vpřed. Dnešek nechám stranou, zítra budu blíž. Jednou bude všechno, všechno o čem sníš. Někde dole svítí okno, za ním dávno usnul svět. Já se zítra vrátím domů. Zbývá poslední krok vpřed.
Obal písně Komu dáváš čas
04Vydaný singl

Komu dáváš čas

O písni

Memento o čase jako jediné věci, kterou nemůžeme získat zpět. Ptá se, kdo zůstane, až zmizí úspěch a obdiv.

Číst text písně
Za každý zítřek platíš už dnes, za každý vrchol kusem svých sil. Žene tě hlad, co nezná mez, a chceš jednou říct: „Já jsem si žil.“ Plníš svůj dům a krátíš si den, běžíš jak stín za dalším snem. Až získáš všechno, cos chtěl mít, zbyde ti s kým život žít? Až jednou ztichne všechen spěch a nebude už kam jít dál, kdo bude znát tvůj skutečný dech, kdo zůstane, až zhasne sál? Komu dáváš čas, když čas je všechno, co máš? Kdo s tebou zůstane stát, až nebude důvod tě znát? Až jednou dojde ti čas, co z tebe zůstane v nás? Ne to, cos dokázal mít. Jen v kom budeš dál žít. Když záříš, každý zná tvůj práh a každý rád se chvíli hřeje. Však přijde noc a s ní i strach, co z lidských tváří masky smeje. Až ztichne smích a zhasne zář, kdo po tvém boku půjde dál? Ten, kdo obdivoval tvou tvář? Ne. Ten, komu jsi svůj čas dal. Až jednou ztichne všechen spěch a nebude už kam jít dál, kdo ponese tvůj smích i vztek? Kdo bude vědět, žes tu stál? Komu dáváš čas, když čas je všechno, co máš? Kdo s tebou zůstane stát, až nebude důvod tě znát? Až jednou dojde ti čas, co z tebe zůstane v nás? Ne to, cos dokázal mít. Jen v kom budeš dál žít. A teď tu otázku obrať sám k sobě: Kde stojíš ty, když druhý padá? Když nemá nic, co dal by tobě, dáš mu svůj čas, když o něj žádá?!! Kolikrát zvítězil tvůj vlastní spěch? Kolikrát někdo čekal tě marně? Kolik jsi přeslechl prosebných vět, protože výmluva vypadá snadně? Čas není mince, nejde ho vrátit, je kus tvých dnů, tvá vlastní je krev. A komu dáš ho, v tom se i vrátíš, až po tvém hlase ztichne tvůj svět. Komu dáváš čas, když čas je všechno, co máš? Kdo s tebou zůstane stát, až nebude důvod tě znát? Až jednou dojde ti čas, co z tebe zůstane v nás? Ne to, cos dokázal mít. Jen v kom budeš dál žít. Komu dáváš čas, když čas je všechno, co máš? Kdo s tebou zůstane stát, až nebude důvod tě znát? Až jednou dojde ti čas, co z tebe zůstane v nás? Ne to, cos dokázal mít… Jen v kom budeš dál žít. Jen v kom budeš dál žít.
Obal písně Blondýna
05Vydaný singl

Blondýna

O písni

Energický portrét ženy z Plzně, která má vlastní tempo, humor a ví přesně, co chce.

Číst text písně
Hej! Hej! Má svý tempo, má svůj plán, jednou sem a potom tam. Řekne „jasně“, myslí „snad“, stejně ji mám pořád rád. Když má pravdu, tak ji má, a když ji nemá — nevnímá. Řekne: „Dělej, jak chceš sám,“ a já vím, že zákaz mám. Když se směje — svítí den, když se mračí — radši ven! Sexy kočka, drápky má, ať si každej pozor dá! Je z Plzně, ne z Londýna, tahle sexy blondýna. Krásná, chytrá, svoje ví, jen tak někdo ji nesbalí! Je z Plzně, ne z Londýna, žádná hloupá blondýna. Ví, co nechce, ví, co má, komu ne a komu dá! Hej! Hej! Blondýna! Na-na-na-na — blondýna! Hej! Hej! Blondýna! Z Plzně, ne z Londýna! Slunce pálí, hudba řve, ona tančí, jak ona chce. Všechny oči letí tam, každej chtěl by ji mít sám. Trochu anděl, trochu hřích, v podpatcích a na rtech smích. Když se boky zavlní, všechny kolem oslní. Trochu oheň, trochu led, trochu jinak vidí svět. Kdyby tenkrát byla jiná, nechtěl bych ji ani teď! Je z Plzně, ne z Londýna, tahle sexy blondýna. Krásná, chytrá, svoje ví, jen tak někdo ji nesbalí! Je z Plzně, ne z Londýna, žádná hloupá blondýna. Ví, co nechce, ví, co má, komu ne a komu dá! Raz, dva, tři — a jedem dál, dneska nikdo není sám! Plzeň, Londýn — to je fuk, hlavně zesil tenhle zvuk! Je z Plzně, ne z Londýna, tahle sexy blondýna. Krásná, chytrá, svoje ví, všechny machry vyškolí! Je z Plzně, ne z Londýna, žádná hloupá blondýna. Ví, co nechce, ví, co má, komu ne a komu dá! Hej! Hej! Blondýna! Na-na-na-na — blondýna! Hej! Hej! Blondýna! Z Plzně, ne z Londýna!
Obal písně Ještě letím
06Vydaný singl

Ještě letím

O písni

Píseň o věku, ztrátách a chybách, které člověka nemusí zastavit. Na přistání je ještě čas.

Číst text písně
Ve dvaceti člověk běží, ani neví kam, ve třiceti staví všechno, nejlíp zcela sám. Ve čtyřiceti zjistí, co čas mu cestou vzal, a v padesáti konečně ví, proč se tolik hnal. V kufru vezu pár svých chyb, ale žádnou nadváhu, a pár snů, co nezestárly — jenom sbíraj odvahu. Mám už něco nalítáno, ale ještě nejdu spát. Každou bouřku střídá ráno, s každým pádem umím vstát. Ještě letím, pořád dál, život víc mi dal než vzal. Dokud v sobě slyším hlas, na přistání není čas! Dřív jsem musel všechno stihnout, všechno vědět, všude být, dneska umím bez výčitek sedět, koukat, kávu pít. Už vím, že mít pravdu je nejdražší ze ztrát, proto radši obejmu tě, než bych musel vyhrát. Ráno tělo připomíná, že už hodně prožilo, večer duše zapomene, kolik roků přibylo. Mám už něco nalítáno, ale ještě nejdu spát. Každou bouřku střídá ráno, s každým pádem umím vstát. Ještě letím, pořád dál, život víc mi dal než vzal. Dokud v sobě slyším hlas, na přistání není čas! Motory už nemusí řvát, přesto pořád letím dál, výšku jsem si z každé prohry po kouskách nastoupal. Když mě chytí dobrej proud, jen roztáhnu křídla svý, plachtit není žádná prohra — kdo už letěl, ten to ví. Dřív jsem hlídal jenom cíl, teď se dívám taky ven, kdo jen čeká na přistání, zmešká celej krásnej den. Pár míst u stolu je prázdných, jejich smích však slyším dál, díky nim dnes říkám nahlas, co jsem dřív jen polykal. „Díky, promiň, mám tě rád“ už neschovávám na potom, všechno, co mi kdysi dali, se mnou pořád letí dál. Mám už něco nalítáno, ale ještě nejdu spát. Každou bouřku střídá ráno, s každým pádem umím vstát. Ještě letím, pořád dál, život víc mi dal než vzal. Dokud v sobě slyším hlas, na přistání není čas! Ještě mám co rozdávat, ještě umím milovat, ještě mám se čemu smát… Ještě letím! Něco už mám za sebou, ale přede mnou je svět. Na přistání času dost. Tak mi, prosím, nenoste poslední rundu ještě teď.
Obal písně Relativní
07Vydaný singl

Relativní

O písni

Dva lidé prožívají stejnou chvíli každý jinak. Rozdíl v pohledu nemusí být konec rozhovoru.

Číst text písně
V kuchyni nám chladne káva, noc se láme o parapet. Ty máš pravdu zleva, já zprava, mezi námi zůstal svět. Možná každý vidí přesně, jenom každý z jiných míst. To, co tobě zní tak jasně, já zas neumím tak číst. Relativní, relativní, kdo z nás odchází a kdo se vrací? Relativní, relativní, jeden se zachrání, druhý se ztrácí. Ty říkáš „pozdě“, já říkám „včas“, stejná noc, jen každý jiný čas. Relativní, relativní, jen ty jsi pro mě definitivní. Jedna chvíle sotva stačí, když se vracíš do mých vět. Stejná chvíle se mi vláčí, když mi řekneš: „Naposled.“ Možná každý vidí přesně, jenom každý z jiných míst. To, co tobě zní tak jasně, já zas neumím tak číst. Relativní, relativní, kdo z nás odchází a kdo se vrací? Relativní, relativní, jeden se zachrání, druhý se ztrácí. Ty říkáš „pozdě“, já říkám „včas“, stejná noc, jen každý jiný čas. Relativní, relativní, jen ty jsi pro mě definitivní. Kdybych na chvíli byl tebou, možná bych se taky bál. Kdybys na chvíli šla se mnou, možná bych tu ještě stál. Tak tu zeď na chvíli zbořme, ať nám nezůstane nic. Třeba zjistíme, že láska není slepá — jen vidí víc. Finální refrén Relativní, relativní, kdo z nás odchází a kdo se vrací? Relativní, relativní, jeden se zachrání, druhý se ztrácí. Ty říkáš „pozdě“, já říkám „včas“, stejná noc, jen každý jiný čas. Relativní, relativní, jen ty jsi pro mě definitivní. Relativní, relativní, ať se celý svět kolem nás ztrácí. Relativní, relativní, já se k tobě pořád vracím. Ty říkáš „pozdě“, já říkám „včas“, možná pravdu máme oba dva. Relativní, relativní, jen ty jsi pro mě definitivní. Všechno je relativní. Ty ne.
Obal písně Say it anyway
08Vydaný singl

Say it anyway

O písni

O ceně veřejného hlasu, když je snadnější mlčet než mluvit o utrpení civilistů.

Číst anglický text
A president says, ‘Wipe them out’ It circles every screen A singer says, ‘Free Palestine’ They call the words extreme Say Hamas killed the innocent Bring every hostage home But Gaza is not Hamas No child is born your foe A faith is not a government A people aren’t a state One truth does not erase another And protest is not hate I’ll say it anyway Even if the lights go black I’ll say it anyway And the whole world sings it back If ‘let them live’ is dangerous Then call me dangerous I’ll say it anyway Till silence is afraid of us I built a place for everyone No flags, no sides, no fear But when the truth walked on my stage They made it disappear They said, ‘Protect the show you built Protect the ones you pay’ I tried to keep the whole thing standing And watched my friends walk away I made mistakes I know that now Silence has a meaning So I’ll say it out loud I’ll say it anyway Even if the lights go black I’ll say it anyway And the whole world sings it back If ‘let them live’ is dangerous Then call me dangerous I’ll say it anyway Till silence is afraid of us Don’t say ‘occupation’ Don’t say ‘genocide’ Don’t ask who moved the border Don’t ask who paid the price I will name the hunger I will name the graves I will say, ‘Let them live’ Even when it’s not safe Say it Say it Say it anyway Say it Say it Say it anyway I’ll say it anyway Even if the lights go black I’ll say it anyway And the whole world sings it back If ‘let them live’ is dangerous Then call us dangerous We’ll say it anyway Till silence is afraid of us Say it anyway Truth needs no permission Say it anyway Mercy is not a crime Say it anyway Let a million voices rise Say it anyway
Obal písně G.A.M.e over
09Vydaný singl

G.A.M.e over

O písni

Protiválečný text o moci, hranicích a dětech, pro které žádná vlajka nedokáže ospravedlnit násilí.

Číst anglický text
If one child is crying, no flag can call it peace. A child has learned to count by thunder, one for every falling wall. Men who never hear the sirens choose the place the fire will fall. A mother searches through the rubble, calling out her child's name, while the men who drew the borders swear that no one is to blame. Every handshake leaves a shadow. Every silence takes a side. You can dress the truth in gold, but you cannot make it hide. No child was born to feed your fire. No flag can make a murder right. Two criminals, two of a kind, the same cold hunger, the same alibi. Game over - oh-oh... No throne survives forever. Game over - oh-oh... This world belongs together. Oh-oh-oh, oh-oh-oh... G.A.M.e over. On an island, fireworks blossom, gold is falling on the sea. A Kremlin friend buys the celebration. Power calls it generosity. And the president's son stands smiling like the crown is guaranteed. Power passes through the bloodline, dressed as freedom, built on greed. When you shake the hand of cruelty, when you praise it as your friend, you may say you never fired - but you help the silence spread. No child was born to feed your fire. No flag can make a murder right. Two criminals, two of a kind, the same cold hunger, the same alibi. Game over - oh-oh... No throne survives forever. Game over - oh-oh... This world belongs together. Putin and Trump - two criminals, two of a kind, one appetite. One brings fire, one gives it cover. Both turn darkness into light. Turn the letters: M - A - G. Read them backwards: G - A - M. Add the little e and name the end: G.A.M.e over! No child was born to feed your fire! No flag can make a murder right! Putin and Trump - two of a kind, the same cold hunger, the same alibi. Game over - oh-oh... No throne survives forever. Game over - oh-oh... This world belongs together. Oh-oh-oh... G.A.M.e over. No flag can call it peace.

Ve studiu

Na cestě

Další skladby BEDŘICH 404, na kterých se pracuje.

Obal písně Let Them Live
01Připravujeme

Let Them Live

O písni

O hlasu, který si musí vybrat mezi pohodlným tichem a tím, proč vůbec zpívá.

Číst anglický text
I learned to fill a stadium With words that never start a war I kept the world outside my songs And gave them something to adore But faces in the ruins Were staring through the screen And silence stopped protecting me From what the silence means If I am only fearless When nothing is at stake Then every word of love I’ve sung Is only noise I make I’d rather lose my voice Than lose the reason I sing I’d rather lose the stage Than let the silence win And if telling you the truth Costs me everything I’d rather lose my voice Than lose the reason I sing I don’t need you to be perfect I just need you to be there When the room tells you to whisper And the world needs you to care Courage isn’t thunder It can tremble when it starts Sometimes the bravest voice we hear Comes from a breaking heart Love is more than music And hope is more than words Sometimes a voice must risk the fall Before the truth is heard I’d rather lose my voice Than lose the reason I sing I’d rather lose the stage Than let the silence win And if telling you the truth Costs me everything I’d rather lose my voice Than lose the reason I sing Oh-oh-oh That’s the reason I sing Oh-oh-oh I won’t let the silence win How did ‘let them live’ become The dangerous thing to say? How can those who threaten millions Still be given every stage? If power owns the microphone We’ll be the rising sound A million hearts, one human voice No wall can hold us down Let them live Let them dream Let them be more than A number on a screen Let them love Let them breathe That is the reason We still sing We’d rather lose our voices Than lose the reason we sing We’d rather lose the stage Than let the silence win And if telling them the truth Costs us everything We’d rather lose our voices Than lose the reason we sing We’d rather lose our voices Than lose the reason we sing We’d rather lose the stage Than let the silence win And if telling them the truth Costs us everything We’d rather lose our voices Than lose the reason we sing Let them live Let them dream That’s the reason We sing The reason I sing
02Připravujeme

Pleny z bavlny

O písni

Píseň mluví k Janě, která léta pečuje o druhé. Skrze okna, bavlnu a motor jí přeje den, kdy vyjede sama za sebe.

Číst text písně
Kdo to veze? — Jana! Co to veze? — Pleny! Pro koho? — Pro silný koně! Na co? — Na okna! Hej! Jano, vezmi to bavlnou! Znám tě, ségra, dlouhý roky, něžný oči, přísnej hlas. Život zkoušel tvrdý kroky, ty jsi vstala zas a zas. Naučila ses držet volant, i když cesta nebyla tvá. Každýmu umíš světlo rozdat, sobě řekneš jenom: „Dál.“ Cizím oknům vracíš nebe, každou šmouhu umíš smýt. Co když teď je řada na tebe svoje vlastní světlo žít? Pleny z bavlny! Pleny z bavlny! Všechna cizí okna máš už vyleštěná. Pleny z bavlny! Pleny z bavlny! Jen ta tvoje zůstávaj dál zamlžená. Nech ty silný koně chvíli stát, nemusíš jim všechno svoje dát. Za tím čistým sklem je celej svět — tak se, ségra, rozjeď, rozjeď, jeď! Co na okna? — Bavlnu! Co na chrom? — Bavlnu! Co na koně? — Bavlnu! A co pro Janu? — Volnej den! Roky hojí staré rány, ale nové vrší dál. Zvyk ti píše jízdní plány: „Tady stůj, tu nesmíš dál.“ Jeden motor, dvojí dráha, jednou blízko, jednou pryč. Něco drží, něco láká a ty pořád střežíš klíč. Na sebe jsi přísnej soudce, každej výkon má být víc. Ale život není soutěž v tom, kdo sobě nedá nic. Pleny z bavlny! Pleny z bavlny! Všechna cizí okna máš už vyleštěná. Pleny z bavlny! Pleny z bavlny! Jen ta tvoje zůstávaj dál zamlžená. Nech ty silný koně chvíli stát, nemusíš jim všechno svoje dát. Za tím čistým sklem je celej svět — tak se, ségra, rozjeď, rozjeď, jeď! Někdy svítíš přes tři města, jindy síly nemáš dost. I z garáže vede cesta, někde venku je radost. Černý šaty, pozdní léto, vítr zvedá vlasy výš. Celý roky hledáš světlo — nevíš, že jím sama jsi. Nech ty klíče chvíli spát, dneska nemusíš nic dát. Bez seznamu vyjdi ven, aspoň jeden vlastní den. Kam tě první nápad táhne, jdi — ať znovu něco začne. Nemusíš hned změnit svět, stačí jednou jinam jet. „Pozdní léto není konec, ‚nemám čas‘ je pouhý klam. Dlouho jet tou samou cestou neznamená zůstat tam.“ „Nemusíš hned vědět, kam chceš jet. Pro začátek stačí poznat, kde už nechceš stát.“ Tak jedem! Pleny z bavlny! Pleny z bavlny! Všechna cizí okna máš už vyleštěná. Pleny z bavlny! Pleny z bavlny! Jen ta tvoje zůstávaj dál zamlžená. Nech ty silný koně chvíli stát, nemusíš jim všechno svoje dát. Za tím čistým sklem je celej svět — tak se, ségra, rozjeď, rozjeď, jeď! Pleny z bavlny, pleny z bavlny, dneska necháš okna okny, ať jsou klidně od špíny! Mustang chvíli neuteče, počkaj všechny mašiny — ségra, nastal čas se rozjet za hranice vlastní rutiny! Kdo to veze? — Jana. Co to veze? — Pleny. Pro koho? — Pro všechny. A co veze Janu? Dneska nic. Jen život!
03Připravujeme

Záruční doba na štěstí

O písni

O tom, jak rychle si zvykneme na splněné sny a začneme hledat další.

Číst text písně
Na splněná přání padá prach, jak na věci, co máme příliš dlouho. Co včera ještě mělo cenu zlata, dnes stojí tiše někde za duhou. I nejhezčí výhled zevšední, když se na něj díváš každý den. A člověk mění svoje zázraky za další, ještě vzdálenější sen. Možná je štěstí jenom chvíle, než si na něj stačíš zvyknout. Možná právě proto mizí, když ho chceš pevně obejmout. Záruční doba na štěstí bývá kratší než náš hlad. Sotva získáš, po čem toužíš, už se učíš chtít zas dál. Záruční doba na štěstí — nikdo neví, kdy má začít. Možná máme všechno dávno, jen nám to přestalo stačit. Každý vrchol jednou ztratí výšku, když na něm stojíš příliš dlouho sám. Každé světlo vrhá vlastní stín a každý přístav láká zase dál. Včerejší sen má dnešní cenu, zítřejší už stojí dvakrát víc. A mezi tím, co máme, co jsme chtěli, roste tiše další hlad po ničem. Možná je štěstí jen ta chvíle mezi „ještě ne“ a „už to mám“. Sotva jeden sen si sedne k tobě, jiný už ti mává opodál. Záruční doba na štěstí bývá kratší než náš hlad. Sotva získáš, po čem toužíš, už se učíš chtít zas dál. Záruční doba na štěstí — nikdo neví, kdy má začít. Možná máme všechno dávno, jen nám to přestalo stačit. Možná jsme štěstí míjeli cestou, když jsme se dívali příliš daleko. Možná nám sedělo tiše u stolu, zatímco jsme čekali na něco. Bylo v těch věcech, co nemají cenu, dokud je jednou nezačneš postrádat. A možná nejvíc jsme byli šťastní ve chvíli, kdy nás nenapadlo se ptát. Záruční doba na štěstí bývá kratší než náš hlad. Sotva získáš, po čem toužíš, už se učíš chtít zas dál. Záruční doba na štěstí — možná žádná není. Možná štěstí neodchází. Jen se mění v každodenní. A na splněná přání padá prach. Tak je občas zkusme oprášit. Než si zase budeme přát něco jiného.